Svátky Vánoční IV.část

25. června 2013 v 16:26 | Figotka z Margotu |  Harry Potter - Pavučina lží
4. část



"Přátelé," začal Lucius. "Nejdřív mi dovolte vyjádřit neskutečnou lítost nad dočasnou ztrátou jednoho z našich dětí, Theodora Notta." S tím se otočil na jeho otce, jež, stejně jako Lucius se tvářil, jako by mu to bylo jedno.

"Jsem si jist, že tato nezodpovědnost padá na hlavu Albuse Brumbála, který nedokáže zabezpečit ochranu našich mladých potomků." Rozmáchle ukázal na Draca a přísedící.

"Tato nezodpovědnost, je jednou z důvodů, proč jsem ministerské radě předložil žádost, o odstoupení Albuse Brumbála a jeho nahrazení někým mladším a schopnějším."

Znovu se usmál a vystrčil hruď. Toto nepatrné gesto mělo dát na vědomí všem přítomným, koho tím "mladší a schopnější" vlastně myslí.

"Rada nad tím uvažuje, ovšem bude třeba i vaše podpora, jakožto ze stran rodičů, aby jim v tomto směru pomohla. Je třeba starat se o výchovu a bezpečí potomků!"

Gery si mezitím přisedl ke svému spolužákovi a nechal Luciuse básnit o svých přednostech. Raději se rozhlížel, kdo že to vlastně přišel.

Znal zde jen šest svých spolužáků, ale všiml si, že tu sedí mnohem víc mladých lidí. Bylo tu snad kolem deseti nováčků, z toho dvě děti do tří, možná čtyř let. Zadíval se na exoticky vyhlížející slečnu. Měla opálenou pokožku a husté černé vlasy. Seděla způsobně na židli, pravděpodobně vedle svých sourozenců.

Znovu pohlédl na Luciuse, který stále žvatlal cosi o čistotě krve a dál si prohlížel hosty. Trochu se zavrtěl, neboť nebyl zvyklý na kilt a cítil se jako nahý.

Ostatní z řad dospělých hltali Luciusova slova, kromě mladě vyhlížející těhotné matky, jež se zrovna skláněla nad asi čtyřletým klučinou a nad párem postarších lidí, kteří hleděli přímo na něj.

Gery sklopil pohled, ale uvědomil si, že muž je rovněž v kiltu. Znovu na něj pohlédl. Starý pán zrovna mluvil zřejmě ke svojí ženě a znovu na něj pohlédli. Pak se muž pohnul a nehledě na to, jestli Lucius mluvil, nebo se, se tázal přímo Geryho.

"Mladý muži, pojďte ke mně na okamžik."

Gery zrudl a zazmatkoval. Rozhlédl se kolem dokola, ale poté nejistě vstal. Síň byla zticha a Lucius Malfoy lapal po dechu. Všichni sledovali Geryho, jak přešel místnost a zdvořile pozdravil starý pán.

"Ty jsi Callaghanův kluk, je to tak?" promluvil pomalu. Gery přikývl.

"Ach ano... poznal jsem tě... podle Tahorenu, který třímáš u pasu. Mocná zbraň..." Měl pevný hlas, ale stáří mu nedovolovalo mluvit příliš rychle.

"S dovolením, pane Rosiere, ale já bych rád-" skočil mu do řeči Lucius. Muž se na něj zlostně podíval.

"Když dospělí mluví, děcka šoupou nohama. Nechtěj mě naštvat Luciusi Malfoyi!"

Gery sebou trhnul. Dokonce ani Lucius Malfoy nedokázal pouštět hrůzu, jako muž, jehož Lucius nazval Rosierem. Pán domu zbledl o stupeň a chvilku lapal po dechu, jako kapr.

Starý pán stočil pohled zpět na Geryho. "Povězte mi... mladý muži," jeho hlas opět nabyl šelestu, "kdo je vaším otcem?"

"Profesor Snape, pane," odpověděl Gearalt a naznačil rukou, kde profesor seděl. "Moji biologičtí rodiče nežijí a tak mě vychovává on."

Rosier si Severuse přeměřil pohledem. "Ty budeš z rodu Prince-lloydů, je to tak?"

Severus přikývl. "Bohužel moje matka si vzala nesprávnou osobu."

"Ach ano, slyšel jsem tu strašnou zprávu..." odmlčel se starý pán. Místo toho promluvila jeho žena.

"Prosím, posaďte se k nám," pobídla Severuse i Geryho. Pak se otočila na Luciuse. "A vy panáčku, můžete pokračovat. Skončil jste u věty: Čistota krve nade vše."

Gery se snažil udržet kamennou tvář, ale v duchu se smál. Lucius Malfoy vypadal jako kvočna, která co nevidět vybuchne. Věřil tomu, že pokud by k němu promluvil někdo z méně "čistokrevné" rodiny, než byl on, tak by byl ihned srovnán do latě. Ale tady... Tady si to nemohl dovolit.

Proto, po chvilce lapání po dechu, se otočil zpátky ke konsternovanému shromáždění a snažil se navázat na nit. V okamžiku, kdy začal mluvit, se k němu přitočil pan Rosier a se sotva znatelným úsměvem potichu prohodil směrem ke Severusovi: "Kdyby nebyl patřil k tomu shromáždění potřeštěnců onoho rádoby Spasitele kouzelnických rodin, jako vy, pane Princ-Lloyde, pak bych si ho vážil mnohem víc."

Gery v jednu chvíli nepochopil, o čem starý pán mluvil, ale Severus vážně pokýval hlavou. "Chápu vás, pane Rosiere."

"Já vím, Severusi," řekl muž, ale vzápětí dodal: "tedy pokud vám nevadí, že vás osluvuji tak familiérně. Ale vidím ve vás nezlomeného ducha."

Severus na znamení díků mírně sklopil hlavu. "Děkuji za vaši důvěru, pane."

Šedovlasý pán pokýval hlavou a obrátil se na Geryho.

"Tedy vy jste příslušník známého rodu Callaghanových..." řekl hodnotícím hlasem. "Řekněte mi, mladý muži... co si myslíte o nadřazenosti oné čisté krve?"

Gery se přemýšlivě zamračil, a po chvíli mlčení potichu odpověděl: "Doufám, že se neurazíte, pane, ale myslím si, že je to celé fraška."

Snape se na něj otočil, s varovným pohledem. Gery ho ignoroval.

"Nevím, jak to soudí ostatní, ale teprve před rokem a půl jsem zjistil, kdo skutečně jsem. Víte, bydlel jsem u mudlů, kteří mě dlouhých jedenáct let vychovávali a než jsem poznal svého poručníka, nevěděl jsem o kouzlech zhola nic." Znovu se zamračil, jak se snažil najít vhodná slova. "Ale i když jsem zjistil, že jsem kouzelník, i když jsem zjistil, že můj původ, je čistý, jak se tomu v této společnosti říká... Nedokážu odvrhnout mudly, jako něco nečistého. Mým nejlepším přítelem je mudla. Znám spoustu studentů Bradavic, kteří jsou mudlovského původu, nebo jsou z napůl kouzelnických rodin. Nemůžu se na ně koukat jako na méněcenné, protože někteří z nich jsou v kouzlení třebas i mnohem lepší, než já."

Zadíval se na barvy na svém kiltu a přemýšlel, jestli odpověděl dobře. Když vzhlédl, starý muž se na něj díval pozorně a přemýšlivě, zatímco jeho žena téměř nepatrně pokyvovala hlavou. To mu dodalo odvahy.

"A také... Měl bych počítat svého poručníka, jako podřadného, když má otce mudlu? Vždyť svými vědomostmi předčí kdejakého kouzelníka v této místnosti právě díky své mudlovské výchově. Nic proti, pane Rosiere..." dodal rychle, když zjistil, jak to vyznělo. Poté se naklonil blíže k němu. Starý pán učinil totéž.

Gery mu co nejtišeji zašeptal. "Měl jsem tu možnost bydlet chvilku tady, na Malfoy Manor. Nehledě na to, jakou hrůzu dokáže pouštět můj poručík, stále je mnohem víc lidský, než..." ztišil hlas ještě víc a bázlivě se podíval na stále mluvícího Luciuse, "než Lucius Malfoy. Bojím se ho. Je to zrůda."

Rosier se narovnal a Gery dostal strach, že řekl něco špatně. Pán se stále tvářil přemýšlivě a poté se sklonil ke svojí ženě a cosi jí pošeptal. Přikývla.

Muž se otočil zpátky.

"Ty tedy nesdílíš jeho ideologii o vymýcení mudlů?" zeptal se ostře, ale svůj ton doplnil o malý úsměv. Gery zavrtěl hlavou a pohlédl na bledého Severuse. Ten se chabě usmál, ale nevypadal moc zdravě.

Starý pán viděl, kam směřuje jeho pohled a zeptal se Snapea: "Jak dlouho jste jeho poručíkem, Severusi?"

Snape nakrčil čelo jeho náhlým zájmem. "Bude to rok. Do té doby bydlel u mudlů."

"Ach ano... vzpomínám si, to byla ta kauza, kdy se do toho vložil i Lucius," řekl starý muž a trochu si povzdechl. "Má paměť už není to, co bývala..."

Poté spolu zabředli rozhovor, během kterého Gery přestal vnímat a poté se s omluvami raději přesunul za svými vrstevníky.

Starý Malfoy už dokecal, ale Draco byl zvědavý.

"Co ti chtěl, starej Rosier? Je to neskutečně nabručenej chlap, můj otec ho nemá rád," zamračil se.

Gery pozvedl obočí. "Mně přišel strašně fajn. Ptal se mě na můj rod, protože mě prý ještě neviděl." Otočil hlavou a všiml si, že je pozoruje jak Pansy, tak i ta slečna s exotickým vzhledem.

"Kdo je to?" zeptal se Draca, který okamžitě nasadil dokonalý úsměv. Pokynul tmavovlásce, která přišla houpavým krokem k nim.

"Gery... Dovol mi, abych ti představil Hürem Yaxsley. Chodí na kouzelnickou univerzitu v Turecku. Hürem, toto je můj spolužák Gearalt Callaghan."

Dívka se usmála a odhalila perleťově bílé zuby. Gerymu se zatajil dech.

"Už jsem stihla pochytit tvé jméno." Její hlas měl nádech kouře stoupajícího k modrému nebi.

Podala mu ruku a Gery se k ní sklonil. Znovu mu věnovala ten úsměv a pohodila černými vlasy. Do nosu ho uhodila vůně myrrhy a pomeranče. Polkl a dívka se s úsměvem otočila na Draca.

"Líbí se mi tví přátelé, Draco," řekla, jako labuť se otočila a doplula zpět ke své rodině. Její matka si ji hned přitáhla k sobě a o čemsi začali horlivě diskutovat.

"Teda ta po tobě jede!" rozřehtal se Draco.

"Seš blbej!" Gery cítil, jak se mu krev hrne do tváří a snažil se zachovat Snapeův klidný výraz. "Jenom nás přišla pozdravit."

"No to víš, že jo," řehtal se dál blonďák, "a jen náhodou u toho vypadala, jako když si tě chce dát k obědu."

"To není pravda."Gery založil ruce na hrudi. Draco se přestal smát.

"U Merlina, s tebou je dneska ale sranda."

"Není mi moc do smíchu," odsekl Gery. "Theo leží zkamenělý, pokud si to nepamatuješ." Byla to jen výmluva, ale stačilo to, aby Draco zvážněl a přestal se mu posmívat.

Blonďák zavrtěl hlavou. "Tím, že budeš pochodovat, jak přiblblej Nebelvír, mu nepomůžeš. Měl by ses trochu bavit."

"Jo, asi máš pravdu," řekl Gery nepřesvědčivě, ale raději se vrátil ke Snapeovi.

"A, Gearalte... Posaď se tu prosím. Myslím, že teď je ta správná chvíle, abych ti učinil návrh. Teď jsem o tom mluvil s tvým poručníkem."

Gery se posadil a opatrně řekl: "Poslouchám."

"Už nějakou dobu pátráme po vhodném dědici našeho jména. Bohužel, můj starší bratr naše jméno velice znevážil a poté zemřel. A s poskvrnou se dědic shání špatně. A my dva jsme příliš staří na to, vychovávat potomka."

Gerymu se rozšířily oči. Nevěděl, kam tím míří.

"Ale jak se pohybujeme pouze mezi čistokrevnými, neviděli jsme nikoho, kdo by dokázal nést naše jméno a očistit o od skutků, které napáchal můj starší bratr. Ale teď, jsme konečně nalezli někoho správného..." Vrhl krátký pohled na svou ženu, která krátce přikývla.

"Gearalte Callaghane, ptám se tě. Přijmeš rodové jméno Rosierů a postaráš se o náš majetek a šíření rodového jména po naší smrti?"

Gerymu došla řeč.

"Nemusíš spěchat, chlapče. Toto je závažná otázka a odpověď je závazná."

Černovlasý hoch hledal slova. Nabídli mu své jméno. Ale proč on?

Byl narozen jako Potter, vychováván jako Callaghan a oni chtěli, aby se stal Rosierem.

"Ale proč?" vydechl.

Odpověděla mu žena. "Představuješ ctnosti staré šlechty. Viděli jsme tě, když jsi přišel a nevykazoval jsi známky arogance, jako tví vrstevníci. Viděli jsme v tobě pokoru. Hrdě jsi, na svůj věk, také nesl znaky tvého rodu. Prokázal jsi úctu k nám, ke starším. Tvá výchova z tebe také neudělala člověka, který zavrhuje mudly a rovněž jsi bez zaváhání řekl, že i mudlové mohou být mnohem silnějšími, než ty. Takové přednosti jsme u nikoho nenašli."

"Musím se tedy přiznat, že nejednáme tak zdánlivě na slepo. Hodně jsem si o tobě zjistil, od našeho přítele, pana Kratiknota. S Filiusem jsem měl pár překrásných soubojů…" dodal Rosier zasněně, jakoby vzpomínal na dobré časy.

Gery sklopil oči. Nebyl schopen vnímat slova Luciuse Malfoye. Přesto byla jeho odpověď předem daná.

"Omluvte mě, prosím, ale obávám se, že vaši nabídku nemohu přijmout."

Severus zalapal po dechu. Pan Rosier dvakrát mrkl. "Proč byste nemohl, mladý muži?"

"Jsem posledním Callaghanem a s přijetím vašeho jmény by zase zanikl můj rod," řekl Gery po chvilce uvažování. "Ovšem znám někoho mladého a chytrého, jako jste vy, madame. Je to velmi dobrá čarodějka s výtečnou pamětí, ale je tu malý problém..." odmlčel se.

"Poslouchám," vyzval ho starý Rosier poněkud podmračeně.

"Je z mudlovské rodiny," řekl Gery prostě. Severus div úlekem neupustil čaj, který si právě bral ze stolku a šokovaně na něj hleděl.

"Hledáte někoho, kdo nezavrhuje mudly a sám jste řekl, že udržujete spojení jenom s čistokrevnými. Mladá krev z jiného světa vám otevře dveře i tam, kam sami těžko zapadnete," pokračoval Gery rychle, než ho mohl někdo přerušit.

Muž se nadechl, ale jeho žena mu položila ruku na paži.

"Pokračuj, mladý muži. Za starých časů se ještě nerozlišovalo, zda je to kouzelník z čistokrevné rodiny, nebo mudla. Jak zní jméno té mladé dámy?"

"Hermiona Grangerová, pane," roztáhl Gery rty do širokého úsměvu a Snape úplně ztratil barvu.

"To nemyslíte vážně, Callaghane?" zasyčel a chytil ho za paži.

Gery bolestivě zkřivil obličej, ale poté se opanoval a klidně se na něj podíval. Snape ho pustil, jako by dostal proudem.

Oba manželé ho rovněž zpražili pohledy.

Ten pohyb také upoutal pohled skoro všech v místnosti. Lucius Malfoy se na ně otočil. Neřekl nic, ale z očí mu metaly blesky.

"Pokračuj, mladíku," řekla mu paní Rosierová jasným hlasem, který nepřipouštěl námitky. "Jen mi má stará hlava neslouží. Zopakuješ mi prosím, proč by zrovna rod Malfoyů měl usednout na post vedoucího čistokrevných rodin?"

Odvrátila hlavu a znovu se plně věnovala Gerymu.

Ten hleděl na rudnoucí Malfoyovu postavu. Lucius škubl rukou, ve které držel svou ozdobnou hůl, ale poté se se sebezapřením znovu otočil k davu. Mluvil pomalu a úsečně.

Gery stočil pohled na Snapea. Ten byl, oproti Luciusovi, bledší, než sníh.

"A proč, pane? Je to chytrá, mladá čarodějka. Myslím, že na rozdíl ode mě dokáže očistit jméno Rosierů, ať je jakkoliv pošpiněné. Taky... mohlo by jí to pomoct. Já už status čistokrevného mám, ona ne. A se svým rozumem a zároveň poskytnutým jménem by toho tolik dokázala, kdyby chtěla..."

Nevypadalo to, že by to pomohlo. Profesor stále seděl, jako solný sloup, ale manželé si mezi sebou cosi potichu říkali.

Následně se na Geryho otočil starý Rosier.

"Precedent mudlovství pro nás nic neznamená," řekl. "Máš pravdu, že s přijetím rodového jména, se stane stejně čistokrevnou, jako například Lucius Malfoy," dodal.

Snape se ošil.

"Mohl jste se mě zbavit, bydlet v paláci a nemít jen pokoj, ale celé křídlo! Jste šílený!"

"Mám to doma rád, a baví mě hádat se s tebou," řekl Gery nevinně.

To opět způsobilo další státu barvy v obličeji. Mladík potlačil vyprsknutí smíchu.

I Rosierovi vypadali pobaveně. Rosier pokýval hlavou.

"Dobrá. Pokud si myslíš, že bude vhodným adeptem, rozhodně se na to podíváme. Děkuji ti ovšem, že jsi naši nabídku zvážil."

Gery zdvořile přikývl. "Vím určitě, že se vám bude zamlouvat. Teď to ale tak rychle nepůjde. Společně s Theodorem Nottem byla napadená u nás na škole. Leží zkamenělá na ošetřovně!"

Rosier se mírně zamračil. "Někdo by s tím měl něco udělat," řekl a podíval se na něj stylem, jakým občas hleděl Brumbál.

Gery se uchechtl. "To máte pravdu, pane."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LV LV | 28. dubna 2014 v 13:58 | Reagovat

Á HUumlautREM. Připomíná mi to ten tureckej čaj, kterej zrovna piju. Bez něj bych už zkolaboval v to poledne. Je to kombo, ten jejich čaj a do něj hafo cukru...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama